Co je to Mikroventilace?
Nová plastová okna jsou prakticky dokonale těsná a zamezují stavu, který byl u původních oken neodstranitelný: trvalé netěsnosti vlivem deformovaných rámů a zastaralé konstrukci okenních rámů a křídel.Vlivem této netěsnosti docházelo v místnostech k nepřetržité výměně vzduchu různé intenzity a mimo vůli uživatele , což samozřejmě přinášelo značné energetické(a ekonomické) ztráty. Ovšem ani dokonale těsná okna nejsou pro zdravé prostředí bytu to nejvhodnější řešení.
Moderní systémy okenních kování umožňují ustavit okenní křídlodo polohy, pro kterou se vžil termín mikroventilace. Okenní křídlo je uzavřeno a v této poloze fixováno, ale není „dotlačeno“ k těsnícím profilům. To umožňuje jev, který fyzikálně nazýváme infiltrace: tedy minimální výměnu vzduchu, tentokrát ale v závislosti na vůli uživatele. V běžném provozu domácnosti tak lze odstranit stav „zadušenosti pokoje“v době, kdy v něm nepobývají lidé. Tato poloha okna však nedokáže nahradit hygienickou výměnu vzduchu v běžně obývaných místnostech domu nebo bytu a není ani ekonomická v zimním období. V těchto případech je nutné takzvaně organizovaně větrat intenzivním způsobem krátkým plným otevřením okenního křídla.
PŘIPOJOVACÍ SPÁRA = PROSTOR MEZI RÁMEM OKNA A OTVOREM VE ZDIVU
Je to místo, ve kterém se okno kotví ke stěně a zároveň plní funkci přechodu okenního otvoru do zdiva. Nejvyšší nároky uživatele jsou na tento prostor kladeny z hlediska tepelných požadavků.
montážní polyuretanová pěna, kterou se připojovací spára vyplňuje, má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti a tyto požadavky dobře splní.
Úskalím se stává vzdušná vlhkost, která se ve formě vodních par vyskytuje ve vzduchu – v exteriéru i v interiéru. Výměnou nových dokonale těsnících a tepelně kvalitních oken za staré netěsné dochází ke zvýšení vlhkosti hlavně v teplém vzduchu v interiéru. Ta proniká po teplotním spádu do konstrukcí, které jsou schopny ji absorbovat. Mezi ty patří i polyuretanová montážní pěna. Na chladnější straně připojovací spáry směrem k exteriéru (v zimním období) pak ochlazením dochází ke kondenzaci vodních par v pěně, jejímu zvlhnutí a k degradaci jejích tepelně izolačních schopností. Důsledkem je postupné snižování povrchové teploty připojovací spáry a následná kondenzace neodvětrávané vlhkosti interiéru na povrchu připojovací spáry, což se projevuje výskytem plísní a v extrémním případě i jinovatky při silných mrazech. Tím i úniku tepla . Tento jev je nazývá tepelný most.
Zabránit tomuto jevu lze kombinací dvojího opatření
- Zajistit dokonalé větrání interiéru a tím snížit obsah vodních par ve vzduchu (Čtyřčlenná rodina vyprodukuje za jeden den v průměru až 10 litrů vody v podobě vzdušné vlhkosti - vaření, praní, koupelna...)
- Konstrukčně pomocí speciálních vrstev zajistit vytvoření trvale suché připojovací spáry oken a dveří bez možnosti pronikání vlhkosti dovnitř a umožnit její jednosměrné odvětrávání do exteriéru. Tak budou negativní fyzikální jevy eliminovány.
Co jsou selektivní skla?
Hlavními nároky kladenými na zasklení je propustit co nejvíce světla a co nejméně tepla. Světelné i tepelné záření má stejný fyzikální základ – liší se pouze vlnovou délkou. Standardní sklo má propustnost pro obě tyto složky záření stejnou – velmi dobrou. V tom je jeho uživatelský problém. Při dobré propustnosti světla, což je žádoucí , propouští dobře také záření tepelné, což je nežádoucí. A to oběma směry – v zimě uniká drahé teplo z interiéru, v létě vstupuje do bytu sluneční teplo a snižuje komfort bydlení. Zvýšení počtu skel v zasklení snižuje prostup záření minimálně, ztmavení skel zase radikálně snižuje osvětlení v interiéru.
Řešení přinášejí skla s povrchovou úpravou, kterou získají schopnost selektovat (třídit) vlnovou délku záření. Jeho světelnou část v co největší míře propouštět a část tepelnou odrážet zpět. Tedy v zimě teplo zpět do interiéru a v létě sluneční energii nevpustit dovnitř bytu. Tuto vlastnost získá skleněná plocha „pokovením“ – tedy nanesením velmi tenké vrstvy (pouze několika molekul) oxidu kovu (nejčastěji vizmutu). Tato vrstva je sice velmi mechanicky zranitelná, to však lze velmi snadno ošetřit jejím umístěním dovnitř mezery, mezi dvěma skly v lepeném dvojskle, které se běžně užívá k zasklívání okenních křídel. Naplní-li se dutina mezi skly inertním plynem (argon), který sám o sobě má horší schopnost vedení tepelné energie než vzduch), získá takovéto zasklení více než dvojnásobně lepší tepelně izolační vlastnosti , než dvojskla z běžných čirých skel , která nemají selektivní účinek. Běžné dvojsko slepené ze dvou skel tl. 4 mm a mezerou 16 mm vykazují součinitel prostupu tepla U = 2.9W/m2K , selektivní zasklení dosahuje hodnoty U = 1,1W/m2k.
V každém kompletu dvojskla lze selektivní sklo kombinovat do dvojice se sklem akustickým, bezpečnostním nebo jiným – dle vašeho speciálního požadavku.
JAK SPRÁVNĚ VĚTRAT?
Správná odpověď zní DOSTATEČNĚ. Větráním sledujeme dva základní cíle: přísun čerstvého vzduchu (hygienický) a odvádění vlhkosti z bytu (fyzikální). Nesplnění obou těchto úkolů způsobuje obyvatelům bytů problémy zpočátku estetické a v konečném stádiu zdravotní. Ne každý si toto riziko uvědomuje, jelikož kvalitní větrání je v rozporu s požadavky na úspory tepla (v zimním období) – bereme-li v potaz ten základní způsob větrání, tedy otevřenými okny.
Je ironickou skutečností, že díky starým nekvalitním oknům byly naše byty (zvláště ty v panelových domech) kvalitně větrány, i když za cenu vysokých nákladů na vytápění. Zároveň byly obecně povazovány a příliš „suché“, což spolu samozřejmě úzce souvisí. S výměnou starých dřevěných oken za nová dokonale těsnící plastová okna se mikroklimatické poměry v prostředí bytu výrazně změní. Z hlediska nákladů na vytápění velmi příznivě. Horší je to z hlediska vlhkosti , pachů a odérů, produkovaných provozem domácnosti a pobytem lidí. Hygienické potřeby jsou vnímatelné a je možná také lidskými smysly ovlivnitelná potřeba nápravy.
Největším problémem tak zůstává zvýšení vlhkosti, které s sebou přináší rosení oken nebo i povrchů obvodových stěn a může končit masivním výskytem plísní (způsobující kromě estetických i nemalé problémy zdravotní). Zásadní otázkou tak zůstává, jak skloubit potřebu odvedení vlhkosti z bytu vyvětráním s požadavkem na co nejmenší ztráty tepla. Zatímco v letním období, kdy se netopí,je ideálním řešením vyklopená ventilační poloha okenního křídla, zajišťující průběžně výměnu vzduchu – v zimním období je to nejvíce nehospodárný způsob větrání. Poloha mikroventilace (čtvrtá poloha kliky) tento problém řeší pouze v neužívaných místnostech, ale při normálním provozu domácnosti je naprosto nedostatečná, vezmeme-li v úvahu fakt, že hygienicky požadovaná norma na výměnu vzduchu je celý objem místnosti jednou za 2 hodiny! Podpůrnou metodou mohou být různé větrací klapky a větrací systémy zabudované do konstrukce oken, ale ani ty problém nevyřeší a už vůbec ne bez tepelných ztrát.
Zbývají tak dvě opravdu účinné metody.
Ta první (jednodušší a levnější) jsou okna otevřená dokořán. Říkáme tomu organizované větrání. Samozřejmě ne po celý den, ale optimální je 3-5 minut několikrát denně a pokud možno více okny zároveň. Za takto krátkou dobu dojde k výměně celého objemu vzduchu (který s sebou bohužel odnese s vlhkostí i teplo v něm obsažené), ale nedojde k prochlazení povrchů stěn a předmětů v bytě (které se pak nemusí znovu dohřívat) a proto je tato tepelná ztráta jednoznačně nejmenší. V krátké době se vzduch znovu ohřeje a je schopen přijímat další vlhkost – i když přišel zvenčí a třebas i za deště a zdánlivě vlhčí, nežli uvnitř. Jak známo, studený vzduch „unese“ mnohem méně vlhkosti než teplý a oteplením další vlhkost dokáže nabrat a pak ji zase při vyvětrání odvést ven. V ložnicích je třeba tento úkon provést těsně před spaním a ráno při vstávání opět. Tak zajistíte (spolu s vytopením alespoň na 21ºC), že se vám nebudou okna ani v zimním období rosit. Nevýhodou tohoto způsobu je tzv. „lidský faktor“. Záleží jedině na vůli obyvatel bytu kdy a kolikrát za den takto vyvětrají.
Druhým účinným a zároveň nejúspornějším způsobem je tzv. nucené větrání, tedy nezávislé na chtění lidí a otevření oken. Řeč je o vzduchotechnickém zařízení, jehož součástí je i rekuperace tepla, tedy zařízení, zajišťující vracení tepla zpět do bytů spolu s čerstvým vzduchem. Dnešní trh v této oblasti nabízí zařízení vhodná pro i byty (s účinností až 90%) a pořizovacími náklady srovnatelnými s výměnou oken. Tímto opravdu technicky kvalitním řešením se s výměnou oken tak stane váš byt světlým a příjemným místem vašeho odpočinku, klidu a regenerace.
JAK SE OBSLUHUJÍ A UDRŽUJÍ OKNA?
Hlavním úsilím konstruktérů i výrobců oken je vedle technických parametrů a estetického vzhledu i snaha o vysoký komfort užívání. S okny je ale třeba manipulovat způsobem, ke kterému byly konstruovány. Nepřipusťte přídavné zatěžování křídla, zejména v otevřené poloze a rovněž nevkládejte mezi křídlo a rám žádné mechanické překážky. Budete-li otáčet klikou při změnách jednotlivých poloh pomalu a s rozvahou a k zavíraní z pozice sklopeno použijete obou rukou, okenní kování vám to vrátí dlouholetým bezchybným chodem.
Jak je okna třeba udržovat?
Naše okna jsou osazena kvalitním kováním renomovaného výrobce a před předáním do vašeho užívání byla správně seřízena a vyzkoušena. Pro jejich bezchybnou funkci je třeba jednou ročně mazat pohyblivé části kování a při čištění oken používat prostředky, které nenaruší antikorozní ochranu kování. Všechny drážky je třeba udržovat čisté, rovněž tak povrch okenních rámů , křídel a těsnění. Při jejich čištění požívejte běžné čistící prostředky s nízkou agresivitou a bez abrazivních přísad. Za tuto minimální pozornost se vám okna odmění svěžím vzhledem a dlouhou životností se zachováním plné funkčnosti.
Obecný postup výměny
Na tomto místě vám chceme dát několik dobrých rad právě v souvislosti s postupem prací při výměně oken ve vašem bytě. Přesto, že jsme schopni tuto akci zvládnout během jediného dne, je třeba mít na paměti, že se jedná o zásah do stavební konstrukce vyžadující velký rozsah řemeslné práce produkující prašnost, který se nutně musí projevit v prostředí, ve kterém je vykonáván.
Úvodem hlavní technologické zásady
- výměnu okna provádíme (až na výjimky) vždy ze strany interiéru bytu, aby nedošlo k narušení venkovní fasády (jejíž oprava je vždy náročnější než lokální úpravy vnitřních omítek)
- prvním krokem je demontáž starého okna – vysazení křídel, demontáž vnitřní parapetní desky a vnějšího parapetního plechu(bude-li součástí výměny) a po naříznutí dřevěného rámu okna destruktivním způsobem jeho vyjmutí (vypáčení) z okenního otvoru
- druhým krokem je úprava a příprava vzniklého otvoru pro montáž nového okna – očištění, odstranění uvolněných částí omítky, odstranění suti a eventuelní zednické vyspravení velkých nerovností ostění a podhledu montážní spáry
- následuje instalace nového okna, usazení - ustavení ve vodorovném a svislém směru, fixace v konečné poloze a ukotvení příslušnými kotevními prvky.
- dalším krokem je vyplnění připojovací spáry montážní polyuretanovou (PU) pěnou. Současná úroveň montážní technologie umožňuje aplikovat tuto pěnu až do teploty -10ºC.
- k usazenému a ukotvenému oknu se pak namontují doplňky – vnější a vnitřní parapet
- po vytvrdnutí montážní pěny je provedeno zednické zapravení nebo zalištování montážní spáry (eventuelně kombinace obou technologií – dle konkrétní situace na stavbě a specifikace zakázky)
- posledním krokem jsou dokončovací práce: očištění okna, odstranění ochranných fólií, instalace krytek, montáž žaluzií (event.sítí proti hmyzu), konečné seřízení a kontrola funkčnosti okna. Po konečném hrubém úklidu pracoviště je dílo předáno zákazníkovi.
U zákazníků, kteří si na naše doporučení objednali montáž oken s tříúrovňovou izolací připojovací spáry je postup v krocích 4,5,7 doplněn o:
- rám okna se před instalací nalepí na straně interiéru pásy parotěsné fólie
- před zaplněním spáry pěnou se do vnějšího líce spáry vloží komprimační páska, bránící pronikání atmosférické vlhkosti, ale umožňující odvětrání vodních par do exteriéru
- vytvrzení PU pěny je provedeno dolepení parotěsných fólií na ostění okenního otvoru a pak následné zednické zapravení nebo zalištování
Proč se okna rosí?
Pokud v podzimním dešti usednete promoklí do auta a „zapotí“ se vám všechna okna zevnitř ještě než se rozjedete, nijak zvlášť se nad tím nepodivujete. Prostě nastartujete, zapnete topení na maximum a kdo ji má, zapne klimatizaci. V krátké době problém zmizí.
Pokud se nám s příchodem chladného počasí začnou v bytě rosit nová plastová okna, první co nás napadne je reklamace oken. A přitom jde o úplně stejný fyzikální jev se stejnou příčinou i s totožným způsobem nápravy!
Dejme si na úvod trochu teorie
Vzduch, který nás obklopuje obsahuje mimo jiné i vodu ve formě vodní páry. Její množství (nazýváme ji absolutní vlhkost) je proměnlivé a závisí na teplotě a tlaku vzduchu. Čím je vzduch teplejší, tím více vody v plynném stavu dokáže pojmout, nežli dojde ke stavu nasycení. Po jeho překročení dochází ke kondenzaci na kapalné skupenství – vznikají drobné kapičky viditelné pro lidské oko jako mlha.
V praxi pak poměr okamžitého množství vodní páry ve vzduchu a jeho mezní hodnoty (maximálního množného množství na hranici kondenzace) nazýváme relativní vzdušná vlhkost. Udává nám, jaký je stupeň nasycení vzduchu vodní párou ke stavu nasycení při dané teplotě. Shodná relativní vlhkost může skrývat velmi rozdílné skutečnosti. Například stejná hodnota relativní vlhkosti v Djakartě a v Helsinkách může znamenat to, že vzduch v Djakartě obsahuje 22g/kg při 26°C, ale v Helsinkách kde jsou momentálně -2°C jsou to pouze 3g vodní páry/ kg vzduchu. Tento model platí také na vztah naši domácnosti k okolí.
V zimním období je v domácnosti obvykle vyšší teplota než venku a tak je i obsah vodních par vyšší. A protože nová okna velmi dobře těsní, a z úsporných důvodů se omezí i větrání a protože zdrojů vlhkosti neubude , dochází k nárůstu vzdušné vlhkosti. Dříve však, než dojde ke stavu nasycení vytvoření mlhy, projeví se ještě jedna fyzikální skutečnost: teplota vzduchu v místnostech není všude stejná a rovnoměrně rozložená. Také různé materiály mají různou povrchovou teplotu. A v tom je jádro pudla. Obvodové stěny a hlavně okna v nich a zejména sklo mají vždy nižší povrchovou teplotu než je teplota vzduchu v místnosti (která je určující pro množství vodní páry). A je-li tato povrchová teplota nižší , nežli teplota rosného bodu při dané vlhkosti – vodní pára se vlivem ochlazení vzduchu na tomto povrchu vysráží. Úplně stejně, jako na oknech v automobilu.I způsob odstranění je stejný: snížit obsah vlhkosti (vyvětráním ) a zvýšit povrchovou teplotu nad teplotu rosného bodu. Ta je závislá jak na venkovní tak na vnitřní teplotě vzduchu a samozřejmě na materiálu, o jehož povrchu se bavíme. Současná norma požaduje, aby při 21°C a 50% vlhkosti v bytě a venkovní teplotě -15°C neklesla povrchová teplota na vnitřním povrchu zasklení pod 10.2oC.
A teď praktický pohled na věc: pokud v ložnici bude neprodyšně zavřené okno a zavřený i radiátor ústředního topení (protože je zbytečné topit, když je člověk pod peřinou), vlivem vydechování vlhkosti člověkem (1 osoba 50-100 g/hod) se zvýší vlhkost a zároveň sníží teplota vzduchu a tím i povrchová teplota na skle – a nutně musí dojít ke kondenzaci vody na skle. Stejné to bude v kuchyni, kde se vaří, při sušení prádla bytě, zalévání květin apod. Nejjednodušším řešením je prosté vyvětrání – nárazové a intenzivní, aby co nejrychleji byl vnitřní (teplý)vzduch vyměněn za venkovní – chladný, a tudíž obsahující mnohem méně vlhkosti i v nasyceném stavu – tedy i za mlhavého nebo dokonce deštivého, ale chladného počasí! Po jeho ohřátí je vlastně mnohem sušší a je schopen pohlcovat další vlhkost a při následném větrání ji transportovat z bytu ven.
Větrání musí být intenzivní (dokořán), ale krátké(5 min), aby nedošlo k prochlazení povrchů, pouze k výměně vzduchu. Tak se tepelné ztráty omezí na minimum. Mikroventilační pozice tuto potřebu nezajistí a trvale otevřená výklopka je ekonomicky neúnosné řešení, bořící veškeré výpočty o úsporách za teplo.
Nejefektivnějším řešením tohoto problému je instalace nuceného větrání s rekuperací tepla, tedy zařízením, které při výměně vzduchu dokáže s účinností 90-95% vracet teplo zpět do interiéru. Je to v pořizovacích nákladech nejdražší alternativa, ale v dnešní době již cenově srovnatelná s investicí do nových oken a z hlediska zachování zdravého prostředí v bytech i nejrozumnější.
Návod k užívání a údržbě plastových a hliníkových otvorových výplní
Vážený zákazníku, dovolte, abychom Vás seznámili s užíváním a následnou údržbou námi dodaných otvorových výplní. Plastové a hliníkové otvorové výplně stavebních konstrukcí firmy OKNOTHERM jsou nenáročné na údržbu, nevyžadují opakované nátěry a zachovávají si trvale atraktivní vzhled. Speciální receptury, z nichž jsou materiály vyrobeny, garantují i při extrémních klimatických podmínkách vynikající odolnost vůči vlivům prostředí i vůči stárnutí. Naše výrobky jsou evropskými zkušebnami testovány na velmi dlouhou životnost. Ta je samozřejmě výrazně ovlivněna způsobem ovládání a údržbou vlastní otvorové výplně.
Údržba, péče, ovládání a užívání otvorových výplní Profilové systémy, ze kterých jsou otvorové výplně vyráběny, se vyznačují hladkým povrchem bez pórů, dají se snadno čistit a udržovat. Jsou vybaveny všestranně odolným, trvanlivým a pružným těsněním. Hladký povrch profilů se prakticky časem nemění ani strukturou, ani barevností. Jeho údržba spočívá v občasném omytí prachu běžným saponátem (při suchém čistění vzniká statická elektřina). Při silnějším znečištění proces opakujte. Na výrobky nelze používat hrubé materiály, jako jsou písky apod. Nepoužívejte ani technické prostředky jako benzín, ředidla, kyseliny a jiné agresivní látky, které by mohly způsobit neopravitelné poškození povrchu profilu či výplně. Jednou ročně se doporučuje promazání jednotlivých částí kování tekutou mazací vazelínou. Údržbovou sadu lze objednat u firmy OKNOTHERM stejně tak kompletní servis vašich otvorových výplní. Pokud jsou výrobky situovány v prašném nebo jinak zatíženém prostředí, je nutné provádět čištění kování v kratších intervalech. Částečky nečistot vniklé do funkčních ploch kování mohou způsobit poškození nebo předčasné opotřebení kování a ovlivnit jeho funkci. Vždy před příchodem zimy je dobré lehce potřít gumové těsnění tekutou vazelínou. Otvory pro odvodnění rámů je třeba udržovat volné. Ochranné přepravní fólie je nutné z plastových a hliníkových profilů odstranit do jednoho měsíce od dodání výrobku.
Kování je od výrobce nastaveno v limitních mezích, což přispívá k dlouholeté bezproblémové funkčnosti výrobků. Je velmi důležité užívat ovládací mechanismy přesně dle návodu, jinak může dojít k rozladění kování a následně ke špatné funkci. Zvláště důležité je dodržování polohy kliky. U vedlejších vstupních dveří je nutno zavírat dveře pohybem kliky nahoru a otočením vložky zámku pomocí klíče. U automatických tříbodových zámků vchodových a vedlejších vstupních dveří stačí pouze otočit vložkou zámku pomocí klíče. Pozor, při poruchách funkce kování je nebezpečí poranění! Pokud okenní element nefunguje bezvadně, nesmíte jej dále používat. Zabezpečte jej a nechte neprodleně opravit odbornou firmou.
Následující práce smí být prováděny pouze odbornou firmou:
- Výměna dílů kování
- Vyvěšení a zavěšení křídel
- Všechny seřizovací práce na kování
- Seřizování dveřních pantů a jejich přítlaků
- Seřizování přítlaků a funkčnosti samozavíračů
- Vysklívání a zasklívání výplní
- Opravy případných elektrosoučástí otvíracích mechanismů
Dbejte na dostatečné a pravidelné větrání zvláště v místnostech, kde dochází k nadměrné vlhkosti vzduchu (kuchyň, koupelna, ložnice, apod.). Zejména v zimě větrejte raději častým a krátkodobým otevřením okna dokořán než dlouhodobým vyklopením křídla do ventilacní polohy "sklopeno". Ušetříte tak mnoho energie. Rychlé a efektivní je větrání průvanem mezi dvěma protilehlými okny, protože jedno otevřené okno může být nedostačující. Vyhnete se rošení skel a zavlhání zdiva v okolí zabudovaného okna s následnou možností vegetace plísní